Už delší dobu jsem chtěl napsat tento článek, ale poslední politické události ve mě potřebu napsat ho jen utvrdily. Náš politický systém je v rozpadu a vládní strana se snaží udržet si alespoň stávající voliče pro nadcházející volby zcela nesmyslnými výroky o stabilitě a rozkvětu státu (silně to připomíná období, na které jistě většina lidí nerada vzpomíná). Osobně můžu potvrdit, že tomu tak není, ale to by byl monolog na desítky stránek. Avšak tyto pro mě zcela špinavé praktiky bych mohl ještě přejít, avšak to, co předvádí náš pan premiér Paroubek, už ne. Zpočátku se mi tento nový ministr sociální demokracie vcelku líbil, protože se zdál být přístupný k řešení stávajících problémů a konfliktů, ale bohužel jsem se tragicky mýlil. Jen navázal na již tak smutnou řadu premiérů této země, jež se táhne již od přelomového roku 1997, kdy se náš národ hluboce zmýlil.
Věřím, že pan premiér je slušný člověk, nicméně politika je pro něj nevhodná a zcela cizí. Tímto ho nechci nějak obviňovat - je to holý fakt. Mé mínění o něm začalo klesat již jeho přístupností ke komunistům - podle mě politická sebevražda. Komunistická myšlenka byla v zásadě dobrá, leč 40 let vlády těchto lidí nám všem ukázalo, čeho jsou schopní a nebylo by dobré, aby se to opakovalo. Opět převládla lidská hrabivost a původní myšlenky se ztratily. Vyvlastňování a falešné soudní procesy byly jen zlomky zvrácenosti socialistického režimu. A k těmto lidem se pan premiér přihlašuje. Osobně nevěřím, že by se Komunistická strana Čech a Moravy změnila oproti období před 90. léty. Jakmile by se dostali k moci, čemuž musíme zabránit, opět by začaly politické procesy a jiné špinavosti a celá historie by se opakovala, ne jinak.
Dalším trnem v oku mi je chování pana Paroubka k panu prezidentovi Klausovi. Pan prezident je velmi slušný a vychovaný člověk. Lepšího zastupitele našeho národa bychom si ani nemohli přát. Co řekne, to je většinou to nejlepší řešení. Už tím, že pan ministr Paroubek měl v úmyslu jmenovat ministrem zdravotnictví Davida Ratha, ve mně zbudilo velkou nevoli, neboť pan Rath denně způsobuje ve zdravotnictví velký rozruch a je velmi kontroverzní. Proto se nedivím moudrému rozhodnutí pana prezidenta nejmenovat Ratha ministrem zdravotnictví. Jedinou možností by bylo, kdyby se pan Rath zřekl své funkce prezidenta ČLK. Potom by se možná více stabilizovala situace ve zdravotnictví a všichni by mohli být spokojenější. Avšak proč si pan ministr myslí, že může zpochybňovat rozhodnutí pana prezidenta, opravdu nevím. Pan prezident jistě ví, co je v nejlepším zájmu jeho země. Avšak i jen náznaky obvinit pana prezidenta ze zneužívání jeho funkce je velmi nesmyslné. Nemá odůvodnění. Ale nechme to být.
A ještě jedna věc mě zaujala - když pan premiér otevřeně v jednom nejmenovaném pořadu řekl, že byl na začátku svého funkčního období nejméně třikrát ve střetu zájmů - tj. vykonával funkci náměstka pražského primátora pro oblast financí a zasedal ve dvou dozorčích radách organizací zřizovaných městem, což je zřejmý výsměch celé naší politice a důstojnosti, především když pan premiér podepsal čestné prohlášení, že nevykonává žádnou činnost, která by byla v rozporu se zákonem o střetu zájmu. Jeho výmluvám, že tyto činnosti ukončil co nejdříve, nevěřím - tj. podle mě, a to bych panu Paroubkovi nechtěl křivdit, se jen bál o to, aby vůbec nějakou dobře placenou práci měl.
Ale abych jen nenarážel na pana premiéra Paroubka, vrátím se zpět k politice a českému národu. Naši lidé jsou z dob komunismu zvyklí na stálou cenzuru a tak si ani nevšimli, že média jsou většinou velmi skoupá na kritiku vládní strany a spíše, zdá se, ji prosazují. Zavání to čímsi zchátralým. Ať už televize, rádia či třeba noviny se bojí o licence k provozování své činnosti a tak se zmiňují spíše o věcech, které naší vládě jen prospívají. Je to nechutné a v demokratické zemi to není normální. Žijeme ve strachu a to je špatně. Ani ekonomice to nemůže prospět. Všude slyšíme zprávy, jak se náš zahraniční obchod dostává do kladných hodnot, ale nikdo už nepíše o tom, jaký má český stát dluh. Za dob ODS tento byl mnohokrát nižší a především poslední rozpočet z několika desítkami miliard mě zcela odrovnal.
A teď něco osobního. Žijeme v blázinci, abychom toto trpěli? To není normální a tuto zhoubu musíme odstranit. Ale pozor, tato zhouba není záležitost jedné či druhé politické strany, je to touha po majetku. Musím podotknout, že znám politiky napříč celým politickým spektrem, kteří rozumně uvažují a myslí to s naším státem dobře, avšak málokdy se dostanou do vyšších pozic, protože nemají odvahu hájit své názory, a nebo se nechají ovlivnit stranickou vůli a pak se z dobré věci stane naopak noční můra. Přese všechnu snahu stále vítězí lidé, co sází všechno na kariéru a neohlížejí se ani napravo ani nalevo. Jdou za svými penězi. Ano, chamtivost vládne naším světem. A my s tím nic neděláme.
Když si to tak vezmeme, každý názor má ve svém jádru dobrou myšlenku, je to ale o tom, jak ho kdo interpretuje. I zakladatelé marxismu to mysleli dobře a víme jak to dopadlo. Například pionýři byli už dávno a v USA a tam byli opravdu symbolem - komunismus je ve své době zkompromitoval. A tak je to s mnoha věcmi, kteří někteří lidé pokládají za dobré, protože nikdy nepoznali realitu. Nemůžeme se přece řídit utopií, ale snažit se, aby byl svět lepší. My na to přece máme!