Možná se vám to nezdá, ale náš svět a společnost vůbec je stále rychlejší a rychlejší. Lidé neustále za něčím pospíchají a neví, co udělat dřív, chtějí více času a ani si nevzpomenou na odpočinek, který by jejich práci posléze jistě zkvalitnil.
Je to ale správně? Opravdu nám přílišný spěch pomůže ke kvalitnějšímu životu? Osobně si myslím, že ne. Vezměme si například to, že v České republice klesla nemocnost, zato jsou však lidé nemocní déle. Čím to asi bude? Mnoho lidí dnes chodí do práce, či kamkoliv jinam, i když jsou nemocní. Stačí obyčejná chřipka a angína a infekce se může pohodlně šířit. Místo toho, aby člověk zůstal raději doma, je nucen se přemáhat a jít do práce či např. do školy. Jenže jeho výkon klesá a klesá, takže se dá říci, že pokud by přece jen zůstal doma, po návratu do práce by jistě byl aktivnější a všechny své zameškané záležitosti by v klidu vyřešil. A pokud se člověk stále přemáhá a nehledí ani na své zdraví, stejně jednou bude muset zůstat doma a to bohužel déle, ne-li s většími následky. Jenže pak přichází stres a dotyčný je zahlcen svými resty, takže jeho využití je prakticky nulové.
Smutné je, že to stále nikomu nedochází a všichni jen tiše trpíme, k tomu se přidá v naší zemi tak neoblíbené zdravotnictví či školství a katastrofa je hotova. Musíme se vzpamatovat a dělat to, co je pro nás dobré a neničit si zdraví. Vždyť žijeme kvůli tomu, abychom si života užili a ne ho strávili celý horečnou aktivitou, která je spíše antiproduktivní a svádí ke stereotypu...