Naše společnost

Jak již název napovídá, budu se dnes zabývat naší společností. A nečekejte ode mne jen pochvaly. Potřeba napsat tento článek ve mě sílila již delší dobu, ale po událostech v Asii (zemětřesení a vlny tsunami) jsem nemohl déle čekat.

Nechci mluvit jen o naší české společnosti, která má jistě co dohánět, ale chci mluvit o společnosti jako celku, tedy globálně. Náš svět pomalu, ale jistě, spěje ke stereotypu a zpátečnictví. Nové projekty se prosazují jen velmi těžko a lidé jsou skeptičtí. Samozřejmě, že existuje mnoho výjimek, avšak je jich pořád velmi málo. Osobně předpokládám, že základní kámen je vzdělání, a to nejen školní. Již od narození se učíme jednat a chovat se slušně. Co je ale hrozné, že mnoho z těchto vlastností ztratíme s příchodem do školy. Zde je vše podrobeno kolektivu a kolektivnímu názoru. Jakékoliv odchylky jsou zatracovány a potlačovány. Má otázka zní? Je to správně? Jsou například lidé, kteří myslí pomaleji než ostatní, jenže pomalost ne vždy musí jen škodit. Pomalí lidé mohou vytvořit i vyšší hodnoty než uspěchaný a hektický člověk. Tím se dostáváme k dalšímu problému této společnosti - k nekonečné uspěchanosti lidstva, která nikam nevede.

Věčný spěch naopak zpomaluje a vede k unáhleným rozhodnutím, které mohou mít nedozírné následky. Lidstvo by mělo myslet na svou budoucnost a to nejen s takzvanou ekologií. Ekologie by měla pomáhat přírodě - dělá ale pravý opak. Příklad z naší republiky: naši takzvaní ekologičtí aktivisté se staví proti stavbě jaderných elektráren. Je to určitě velmi záslužné, avšak myslím si, že je to celé postavené na hlavu. Tím naši ekologové vlastně říkají, chceme uhelné elektrárny a přehrady. Někdo by oponoval tím, že existují i jiné zdroje energie. Bohužel - u občanů naší krásné země by se jistě se zlou potázal. Jistým lidem vadí menší hluk, který způsobují neškodné větrné elektrárny, nebo jim zase vadí, že solární panely jsou moc drahé a zabírají spoustu místa. Pro naši Zemi je to katastrofa. Lidé budou těžit a těžit a až nastane nouze o energii, lidstvo jistě dlouho nevydrží, pokud nezačne využívat alternativní zdroje včas. Nebo si myslíte, že uhlí a ropa zde budou napořád? Probuďte se a konečně zjistíte, kde je skutečná REALITA. Ale nejde jen o zmenšující se zásoby, jde i o ničení naší přírody, stále a intenzivně. Uhelné elektrárny, doprava a jiný průmysl ničí přírodu takřka nenávratně a vodní elektrárny narušují ráz přírody a celý okolní ekosystém. Nyní každý mluví o tom, jak se vše má udělat, ale chybí skutky. Existují různá sdružení, avšak buď je nikdo neposlouchá nebo je jejich činnost téměř k pláči.

Osobně, po dokončení mých studií, se chci jako pracovník buď v ekonomické a nebo jiné sféře věnovat i ochraně přírody a potažmo i celé planety. Ano, kdo neví, že žijeme na planetě, která díky nám rychle chřadne, nechť se probudí. Na mušku si můžeme vzít například kamionovou dopravu. Kamiony nám vesele ničí silnice, podporují všeobecný smog a vůbec jsou neefektivní. Proč bychom nemohli využívat mnohem šetrnější železnice? Že je drahá a pomalá? Koukněte se do historie a uvidíte, že ne vždy tomu tak bylo. Vždyť pokud by byla opravdu využívána, tak jak má být, její služby a i stav by byly mnohem lepší. Železnice je sice také jistý zásah do přírody, avšak nemůže se vyrovnat výrobnám smogu, tedy dálnicím, které do přírody nezapadají vůbec. Zbytečné argumentace (které se nám i naši profesoři ostudně snaží nacpat do hlavy) vedoucích pracovníků, že železnice je pomalá, jsou ostudné. Zejména na dlouhé vzdálenosti je železnice velmi efektivní a šetrná k přírodě. Opět si to ukážeme na příkladu: Daný podnik vyrobí 500 kusů židlí, které hodlá z Opavy převést do Pelhřimova do skladů místního supermarketu. Není nic jednoduššího, než zboží naložit do kamionu, pokud není podnik situován nedaleko železnice, a s ním odjet k nejbližší stanici, která je schopná přijmout náklad. Zde se náklad ani nemusí přeložit, neboť je moderní doba, a kamion zajede do vlaku, který má již v jiných svých částech mnoho jiných kamionů - s různou cestou. Vlak dojede dejme tomu 30 km od místa dodání, tedy Pelhřimova. Zde kamion jednoduše opustí vlak a pokračuje pouhých 30 km do Pelhřimova. Tím se velmi sníží spotřeba benzínu a ozónová díra nemá šanci. Bohužel tento způsob se v naší republice prakticky nevyužívá a nebo jen velmi málo (nemám přesné informace). Leč slyšel jsem o tomto způsobu a věřím, že je to správná volba. Chce to této příležitosti využít a nebát se nových způsobů přepravy. Řekněte, není to jednoduché? Pokud budou železnice a podniky spolupracovat, vše půjde. Když se chce, všechno jde.

Nyní z trochu jiného soudku. Svět ohrožuje terorismus. Jako nestranní se musíme podívat na obě strany. Terorista bojuje za své ideály a v některých případech i za svá práva. Již z tohoto důvodu nemůžeme odsoudit všechny teroristy. Na druhé straně je terorizovaný. Většinou je to stát nebo třeba národnostní menšina či většina (jako je to u Židů). Na obou stranách proto musíme hledat kompromisy. Teroristé by se neměli chovat jako teroristé, ale hledat způsoby, jak získat svoje, a přitom nikoho neohrožovat na životě, či dokonce zabíjet. Ale i státy a další oblasti, které jsou sužovány terorismem, by se měly zamyslet a podniknout vstřícné kroky, pokud je v dané oblasti terorismus oprávněný - tím mu vlastně zabrání. Jsem zastáncem lidské dohody - jedině tak může společnost opravdu prosperovat. K terorismu jsou dohnáni někdy i zcela nevinní lidé, které k tomu osud nekompromisně dohnal. Například Čečensko. Nechci se zastávat teroristů, kteří v Beslanu udělali strašlivý atentát na místní školu. Avšak když by Rusko nechalo tento stát se osamostatnit, k ničemu takovému by nedošlo. Rusko by se nad sebou vůbec mělo zamyslet. Je to stále komunistická země, ať říká, kdo chce co chce - důkazy se nedají popřít. Je to další bod k našemu zamyšlení. Nedejme násilí šanci a buďme tolerantní. Na druhou stranu se mi však líbí postoj USA k Iráku a zvláště postoj prezidenta Bushe. Je to nekompromisní postoj vůči krutovládě, která zde bývala a bohužel stále jsou lidé, kteří se snaží ji obnovit. Zde tento terorismus nemá opodstatnění a nesmí se mu ustupovat.

Tento kratší článek by měl dát představu všem lidem, kteří se jen trochu zajímají o blaho nás všech a není jim všechno jedno. Chtěl bych vám také popřát mnoho úspěchů při vašich aktivitách, které jednou ocení vaše děti a vnoučata. Do nového roku si dejme předsevzetí, která opravdu splníme, a která k něčemu opravdu budou. Mějte se pěkně a užijte si zbytek dne.