Básničky pro volný čas

Obsahem této stránky jsou mé básničky, doufám, že se vám alespoň trochu budou líbit. Děkuji za to, že je nikde bez mého souhlasu nebudete šířit.

Romeo a Julie

Romeo i Julie, kdo vás miluje?
Má cenu v bouři zraků
bourat velké zdi nepřístupných hradů?
Je to nikdy nekončící boj,
boj dvou srdcí.
My všichni svádíme ukrutný boj
jak statný jelen v ohni.
Oheň ten nikdy neumírá,
stále hoří, dlouho a bolí.
Však zhasl by-li
byli bychom nazí
jako dítě bez maminky.

Alfa

Jdu, kráčím do temna,
kde noční ptáci tiše zpívají
i víly zpívají
v barevnem divadle,
kde stojí nadšení diváci.
Diváci, kteří netleskají.

"Šopén"

Hrajte mi houslisti, i vy harmoníci!
Hudba se line jako doušek čaje padající do hrdla.
Vidím noty, kulaté i barevné,
ostatním připadají nudné,
jen ty mé ne.

Láska

Stojíš přede mnou jako solný sloup,
stačí se jen dotknout a jsme spolu
jak v krásném velkém hradu.
Stačí málo
I to málo, které mají hvězdy,
jež se snaží svým slabým světlem
ozářit nás všechny.
Ráno sluneční svit tě pohladí
a hvězdy jsou pryč
jako ta stará paní.
Život je krásný, někdy sic bolný.
Ve stáji hříbě, které skotačí.

Řeka

Lišky se pomalu vrací do svých doupat
a my se jdeme zlechka koupat.
V krásném blyštivém snu,
vidíme i ryby mlčenlivě zpívající
o své vášni v krásnu žít.
V hladkém mokrém snu,
zářícím na všechny strany,
jako labuť možná usnu.

Jen tak

Vodopády tiše zurčí
a les k tomu tiše hučí.
Přes jezero až k té řece
létají tažní ptáci hladce.
Jsou pestře barevní, viděni i v zelení.
Modrý motýl oblétá květiny
tiše kvetoucí na konci dědiny.
Dědina ta je veliká,
jak slůně když se v louži kolíbá.
Jasan tam tiše kvete,
chodit k řece však nedovede.
Na řece je krásně
a nám je blaze...

Zima

Zimní krajina je krásně bílá,
žádná labuť nikde nelítá.
Na řece ledové kry jsou,
však na ně ptáci přece usednou.
Tiše se nesou po vodní hladině
až tam dolů k velké dolině.
V horách zima lehce praští,
přijeli i lyžaři pražští.
Sníh na nás potichu padá,
nikdo se s nikým nehádá.
Všichni svorně mrznou,
společně však neumrznou...

Svůdná příroda

Ladná krajina měkce se v tichém vánku vlní,
kde zvířena rychle se lesem prohání.
Sněženky už vyrostly a lehce voní,
aby osvěžily nozdry statných koní.
Srny tam tiše po hřebenech uhání,
k potoku rychle napít se běží.
V tom potoce prohání se lesklé ryby,
takové tvory neviděl jsem nikdy.
Kam doplují, to se asi nedozvím,
na tiché šplouchání jim odpovím.
Mezitím se na mne dívá z blízka celý les,
půjdu já už na náves.
Abych o přírodě skvělé vyprávěl
tamtěm lidem z divadel.

Temný proud

Mezi kmeny věčných stromů
kráčím snad už sám až domů.
Malé i vysoké stromy jsou tu.
Vidím jasné vrchy a mezi nimi i ptáky,
ptáci ti zpívají vesele o temném věčném proudu.
Proud ten však ryby odnáší,
proč ho všichni tak chválí?
Je to tak již dáno,
kdo ho zmírní, má na dlouho vystaráno.
Hráz se však protrhne,
každý v ní utone...

Víla

Sličná víla ke mně kráčí,
mne však nikdy neošálí,
její oči jasně planou,
když lehce na mne kýve hlavou.
Pojď se mnou do ráje lesního,
k nám až do háje mezního.
Nepůjdu tam já však,
může tam být i drsný had.
Proč bys tam nechodil,
hle, zde statný Bivoj se uvolil.
Bivoj se však nevrací,
dostal nápoj smrtící.

Dívka

Jsi krásná jako krásný večer,
večer plný hvězd.
Hvězdy se krásně v noci blyští
jak krásný úsměv tvůj.
Bude však ten úsměv také můj?
Tvé oči září jak měsíc v úplňku,
potkáme se někdy znovu?
Slova tvá linou se jako zpěv,
zpěv jenž se pořád líbí
a nikoho neomrzí.
Mrzí jen nemilující
co nemají slov
vyjádřit tvůj skvost.

Legrace

Zelená tráva už šumí,
můj táta se bojí.
Šakalích psů zvuk ho děsí
a on tiše běsní.
Rukou máchne k potoku,
pryč ty hnusný vlku.
Vlk se lekne,
na zem sedne.
Otec na něj křikne,
i ty jeden šalamoune,
vždyť ty vlk nejsi,
nepatříš ty snad mezi pejsky?
Vlk zaštěká haf haf,
a z táty zbyde už jen háf...

Šedivá temnota

Kaptky deště teskně kapou,
nikam se však nedostanou.
Ve škole je klid,
ven už vyšel celý velký lid.
Zlí jazykové temně syčí,
ruší lidi nepokojně spící.
Nekdlid vládne celé zemi,
kdy pak nastane ten klid všemi chtěný?
Možná brzy, možná nikdy...

Vlk a ovce

Krásný skřivan tiše létá,
možná nám snad i smutně zazpívá.
O tom vlku a o té ovci,
co jí včera chytli lovci.
Vlk však rychle prchl,
na ovci ani nepohlédl.
Velké sousto sebrali mu,
bída to je pro tak velkou šelmu.
Hladovět přeci nebude,
ovcí zase přece přibyde.
Pak bude mít šanci velikou
chytnout i nějakou velikou.
V tu chvíli však chasník střelí,
vlk v pasti pak rychle zetlí.

Živý soumrak

Modré nebe z dálky červená se,
obloha už připravená je,
ukázat nám své hvězdy v temné noci,
možná budou výt i velcí vlci.
Strach my však přece nemáme,
z pohledu na hvězdný třpyt radost máme.

Měsíc i blyštivé hvězdy bledě svítí,
my trháme noční kvítí.
Tmavý svět je hned větší,
sudičky nám dobrý život věští.
My jdeme už lehnout si,
vstříc nové životní misi.
O nových cílích zdát se nám bude,
nás určitě neubude...