Můj blog

Vítám vás na stránce mého osobního blogu. Pokud nevíte, co to blog je, pak vězte, že je to něco jako internetový deník. Pokud naleznete v článcích nějaké chyby (pravopisné i faktické), pošlete mi upozornění na můj email liborse@mechenice.net.
Pozn.: Články do 24. ledna 2006 byly z blogu přeneseny do sekce Články a příspěvky.

2008-10-09: T-Mobile G1 - splní se mi můj sen o pořádném linuxu na mobilu?

Asi jste si už všimli, že jsem velký fanda do linuxu. Prostě mi vyhovuje a mohu si s ním dostatečně hrát, ale hlavně mi odpadly problémy s viry, modré obrazovky a jiné jobovky. Ale o tom tu nechci psát. Docela mě zaujal nový telefon T-Mobile G1, který jako jeden z prvních používá linuxovou distribuci s názvem Android, na jejímž vývoji se podílí i gigant Google. Jelikož jeho služeb již několik měsíců využívám a taky jsem spokojen s jejich mobilními verzemi, a navíc mám již zmiňovaného mobilního operátora, tohle spojení se mi opravdu líbí. K tomu ještě nižší cena a lepší podpora internetu... Hodně o tomto mobilním přístroji uvažuji a proto jsem napsal na naší českou pobočku T-Mobile a dostal jsem tuto, pro mě velmi povzbudivou odpověď:

Vazena pani, Vazeny pane,

zasilame Vam odpoved na e-mailovou zpravu ze dne 8. rijna 2008.

Pristroj T-Mobile G1 bude dle dostupnych informaci prodavan postupne ve vsech, kde T-Mobile pusobi. V Ceske republice a okolnich statech se ma, dle predbeznych informaci, dostat do prodeje v prvnim ctvrtleti roku 2009.

Zda bude zrizena specialni stranka, tak jako to bylo pred uvedenim iPhone Vam zatim nemuzeme slibit. Proto jsme predali podnet na prislusne oddeleni. Pokud zrizena bude, jiste na ni najdete odkaz z nasich internetovych stranek.

2008-10-03: Opencard podruhé

Jak jsem se obával, tak se i stalo - při cestování s mou novou kartou Opencard mám problémy. Problém vznikl zřejmě tím, že jsem si zakoupil měsíční jizdné na první pásmo jako student. A to je kámen úrazu. Na pásma, kromě Prahy totiž studentská sleva normálně není, je k ní potřeba speciální (oranžová) kartička. Ja ji nemám, takže jsem si koupil na pásmo běžné jízdné. Ovšem to je vedeno jako studentské a takovouto kombinaci čtečky dopravců zřejmě nezvládají. Proto vám dávám radu (tedy studentům) - při nákupu jízdného na vnější pásma zdůrazněte, že chcete normální jizdné na vnější pásma a na Prahu studentské. Pokud máte tu již zmiňovanou oranžovou kartičku, snad by neměl být problém. Já osobně se zatím asi budu muset prokazovat stvrzenkou na nákup. Rozhodně ale o tom napíši tvůrcům Opencard. Věřím, že jsou to jen počáteční problémy, které brzy budou vyřešeny.

2008-09-23: Opencard, aneb i studenti mohou jezdit

Dnes jsem se zas vydal do Prahy, abych si zařídil pár věcí ohledně školy atd.. Vzhledem k tomu, že od října opět budu navštěvovat školu, řekl jsem si, že se si zajdu i pro kupóny MHD. Už jsem se připravoval, že budu muset stát hrozné fronty na dva malé papírky, ale cosi mi napovědělo, že bych to mohl přeci jen zkusit s novou pražskou kartou Opencard, kterou jsem si před několika týdny pořídil (měl jsem štěstí na krátkou formu, což je rarita). Mezi lidmi se traduje hodně mylných informací a u Opencard je to snad ještě horší. Část mého okolí prostě nechápala, k čemu že ta karta je a jen velmi velmi těžko jsem je přesvědčoval, že tahle karta do sebe něco má a že slouží třeba jako náhrada za legitku či jako průkazka do pražských knihoven. A k čemu, když už mám tu klasickou, ozývalo se. O tom tu snad nemá cenu psát, ale naznačím, že mít multifunkční kartu je lepší, než padesát papírových dokladů na každý úkon, to je snad každému jasné. Ovšem do dneška jsem měl pochybnosti, jak že to vlastně s tím jízdným na Opencard je. V Praze je nyní mohutná kampaň, která ukazuje na výhodnost zakoupení ročního jízdného s velkou slevou. Už trochu méně je zmiňována skutečnost, že roční papírové jízdní kupony se už nevydávají. Již to je velký důvod pro pořízení si této karty. Ale co my studenti a jak je to s ostatním jízdným? Je to prosté, stačí si zajít na jakékoliv kontaktní místo, předložit potvrzení o studiu a již si můžete pořídit náhradu stávajících kupónů - tj. na 30 a na 90 dní a za stejnou cenu jako papírové kupony. Co je ovšem zarážející, je to, že na stránkách Dopravního podniku hl. m Prahy je informace pouze o možnosti zakoupení roční jízdenky, ale už nic o jiných variantách. Na stránkách projektu Opencard je alespoň zmíněna možnost zakoupení si i studentského jízdného, ovšem o postupu získání se již nikde nepíše, to je dle mého názoru chyba. Někteří lidé pak mohou dojít k mylné myšlence, že je k dispozici jen toto jízdné. Sám jsem na pár takových narazil v dlouhých frontách čekajících na to, abych mohli jen podat písemnou žádost, která by jednoduše mohla být poslána přes internet (snad se toho jednou dočkáme, e-shop prý zatím nefunguje). V Praze je nyní docela slušný zmatek, takže lidé jsou různě směřováni na jiná místa, která přijímají žádosti. Je vskutku veselé pozorovat ty fronty zmatených lidí. Chtělo by to lepší informační kampaň, neboť si myslím, že Opencard je do budoucna výhodná věc. Ještě dodám, že jezdit na Opencard můžete už od začátku října. Jsem opravdu zvědav, jak na to budou dopravci koukat, ale bylo mi řečeno, že už mají čtečky, že nebude problém. Průvodčím nezávidím to nošení dvou čteček. No uvidíme...

2008-09-17: Zachráněný notebook

Tak konečně se mi podařilo na notebooku mámy donutit Slitaz (minimalistický Linux, o kterém jsem již psal), aby uměl česky, zvládal myš i touchpad zároveň a aby se dalo česky i psát. Nejjednodušší to bylo s češtinou, kde stačí nainstalovat balík locale-cs a pak aktivovat češtinu. Systém je pak částečně v češtině a docela lehce se dá počešťovat, ale musíte znát lokalizační postup. Horší to ovšem bylo s podporou české klávesnice. Na toto téma jsem vedl rozsáhlejší diskuzi na oficiálním anglickém fóru s jedním člověkem používajícím také tento OS. Samozřejmě v angličtině. Avšak dostal mě, když mi napsal, že umí i česky. Především díky jeho pomoci se mi povedlo nainstalovat grafický server Xorg, který podporuje i českou klavesnici. Poté již stačilo udělat pár doporučených úprav. Můj poslední závažný problém byl ten, že myš se nesnesla s touchpadem. Ač jsem se snažil sebevíce, tento problém jsem nevyřešil a může za to asi i starší jádro linuxu použité ve Slitazu. Nakonec jsem problém vyřešil koupí USB myši, která funguje OK.

Díky mé snaze má nyní máma docela slušné a především rychlé pracovní prostředí, takže i ten starý notebook využije třeba na prohlížení internetu, tvorbu tabulek či třeba psaní textů. Věřím, že Slitaz má ve světě minimalistických distribucí pro starší počítače své zasloužené místo a že jeho další verze již nebude trpět zmíněnými neduhy. Jsem rád, že se mi povedl můj plán udělat ze starého nepoužívaného notebooku zas efektivní nástroj pro práci.

2008-09-10: Vzpoura zvířat

Tedy, to zas jednou byl den. Dlouho jsem uvažoval, jestli mé dnešní příhody napsat do blogu, ale rozhodl jsem se, že vás o ně neochudím. Den začal pěkně, hned ráno jsem se vzbudil a počal plánovat, co podniknu. Nejprve jsem něco málo pojedl a řekl si, že půjdu konečně posekat naší zahradu. Vytáhl jsem tedy sekačku a docela mi to šlo. Jenže po chvíli se u vrátek objevil pes naší sousedky, který zrovna zjistil, že naše fenka Jessie hárá. Bylo směšné pozorovat ty dva, jak se jazyky olizují přes vrátka. No nic, řekl jsem si, nechám je a zatím dosekám trávu. Poté jsem chtěl toho psa odvést domu. Jenže pejsek byl docela nepokojný a už mě to začalo štvát, takže jsem vzal vodítko a milého nápadníka připoutal a šel ho odvést k sousedce. To jsem ještě nevěděl, co mě čeká...

Z kopce jsem s ním běžel a byl spokojen, že docela poslouchá. No, už mě zná, tak asi proto, i když zrovna moc se mu nechce. Jenže pod kopcem pochopil, že si s naší fenkou už neužije a bohužel si jako náhradu vybral mou nohu. Ono je to dost nepříjemný pocit, když vám chce velký pes "ojet" nohu. Dalo mi dost práce ho od sebe dostat, znovu se vracel. Hrozné. Sousedka to viděla a supěla mi na pomoc. Když ode mne spolu se synem psa dostali, byl jsem od něj celý mokrý, protože chlapec se předtím procházel i potokem. Raději nedomýšlím, od čeho jsem mohl být ještě mokrý...

Po několikerých omluvách naší sousedky jsem se trochu vzpamatoval ze šoku a v tu chvíli přijela autem ségra s jejím klukem. Vyhlídka na cestu s mokrými džínsy mě nijak nevábila, tak jsem po přemlouvání (nechtěl jsem jim zašpinit auto) docela rád usedl na zadní místo a nechal se svézt ten kousek domů. Doma však drama pokračovalo. Po "incidentu" jsem si umínil, že se důkladně osprchuji. Jenže vana byla zrovna obsazena kaprem. Nechal se sice nabrat do kýble, ale jaksi se mu tam nelíbilo, protože během vteřiny byla koupelna plná vody a trochu i šupin. Kapr se samozřejmě válel a mlátil sebou vedle kýble. Po minutě zápasení s vodním prasetem, ano toto označení přesně odpovídá, jsem ho přeci jen dostal do jeho dočasného útočiště a na zem hodil všechny hadry a pár ručníků, co sem našel. Máma z toho potom fakt neměla radost, ale já byl otřesen z incidentu s kaprem a psem, to je snad dobrá výmluva, ne?

Nakonec se mi podařilo se osprchovat a i kapr to zvládl vcelku dobře, ale neodpustil si malé cáknutí na mojí čistou kůži. Neudržel jsem se a taky mu trochu vynadal. S odstupem času usuzuji, že jsem musel vypadat nehorázně komicky, nu což. Kapra jsem poté s úspěchem odložil do jeho původního lóže a ještě jsem skoro dosekal zahradu. Překazil mi to jen déšť. Osobně doufám, že na dnešek rychle zapomenu, ale dotyčného psa už nechci ani vidět. Kapra už díkybohu neuvidím, protože ho budeme mít brzy na talíři. Dobrá pomsta, že?