Vítám vás na stránce mého osobního blogu. Pokud nevíte, co to blog je, pak vězte, že je to něco jako internetový deník. Pokud naleznete v článcích nějaké chyby (pravopisné i faktické), pošlete mi upozornění na můj email liborse@mechenice.net.
Pozn.: Články do 24. ledna 2006 byly z blogu přeneseny do sekce Články a příspěvky.

2009-10-05: Jako sardinky...

Tak a je to tu zas... Právě stojím na zastávce autobusů č. 107 a 147 a opět se do žádného autobusu nedá dostat. Prostě klasika. A když už máte to "štěstí", cítíte se jako sardinka a pak je vám z toho jen blbě. Tady je vidět to, jak jsou dopravci v Praze neoperativní a jìzdní řády mění jen na Nový rok. Každopádně tato situace trvá již několik let. Svůj podíl na tom má ale ČZU, která nabírá nesmyslně mnoho studentů. Holt peníze jsou na 1. místě. Smutné a ubohé.

2009-08-28: Moje první cache v geocachingu!

Tak se mi to konečně povedlo. Když jsem včera s bráchou jel na jednu akcičku, zbyl nám ještě čas a jeli jsme okolo druhé cache, o které jsem psal v předchozím příspěvku. Trkla mě do očí hned, protože byl den. Super, docela mě to motivovalo k hledání dalších.

2009-08-25: Ubuntu v knihovně a neslavné počátky mého působení v geocachingu :D

Jelikož jsem v Praze a zoufale jsem něco potřeboval vytisknout, hledal jsem, jak si rychle a levně, pokud možno sám, něco vytisknout. Málem jsem si to neuvědomil, ale pak se na mne obrátilo štěstí a já si vzpomněl na knihovnu. Jedna byla necelý kilometr ode mne a tak jsem tam s nadějí na úspěch vyrazil. V knihovně mě usadili k počítači a že si dokument mohu sám vytisknout. Už jsem se připravoval na Windows a jeho krkolomné dialogy, ale ne. Na počítačích měli všude přátelsky upravené Ubuntu a tak jsem byl jako ryba ve vodě. PDF jsem si vytiskl naprosto bez problémů a ani ostatní přísedící neměli s Ubuntu problém. Je fajn vidět svůj oblíbený operační systém v akci.

Ale tím můj dnešní den rozhodně neskončil. V podvečer jsem byl už nějaký unavený prací a tak jsem si řekl, že vyzkouším Geocaching, jak o něm všichni mluví. Avšak to jsem ještě nevěděl, co mě čeká... Na internetu jsem si našel nejbližší "tradiční" keš (úkryt s pokladem, anglicky cache) a vyrazil za ním. Cesta mě dovedla ke stanici metra Střížkov v Praze. Musím říci, že se jedná o jednu z nejhezčích stanic Metra v Praze, mám rád moderní architekturu (i když knihovnu v chobotnici jsem fakt nechtěl). Konečně jsem došel k místu, kde by keš měla být. I Schwanzerberg na plakátě byl a věděl jsem, že by měla být magnetická. Asi půl hodiny jsem se tam snažil tu věc najít, ale marně. Buď tam zrovna nebyla a nebo bylo příliš šero. Tož naštval jsem se a popojel na Ládví, poblíž kterého měla být další keš. Ještě než jsem ale odjel, na obloze byl vidět jasný červený objekt. Na letadlo to bylo příliš velké. Řekl jsem si, že by to mohl být lampion, ve kterém plápolá oheň, ale zarazila mě vyšší konstantní rychlost v přímém směru. Tak nevím, třeba to to ufo přeci jen bylo.

Když jsem dojel na Ládví, našel jsem si novou kešku (mimochodem, zdá se, že Google mapy na Androidu zvládají Geocaching, byť nepřímo, také) a vydal se k ní. Byla vzdálená asi jednu stanici tramvají, tak jsem se za ní vydal pěšky. Konečně jsem došel skoro až k ní, když jsem najednou musel odbočit do temné uličky, tak něco málo po deváté, kdy už prakticky byla tma a osvětlení tam bylo žalostné. Ale jelikož jsem nátura (nebo blázen?), tak jsem se tam vydal. Atmosféře nepřidalo ani to, že keš měla být údajně hned u nějaké budovy zřejmě s transformátory. Chvíli jsem se snažil, ale byla taková tma, že jsem to nakonec taky zabalil a vyrazil zpět domů.

Inu, řekl jsem si, vezmu to druhou stranou. Zapl jsem si mapy a pokračoval dál temnou uličkou až jsem konečně došel ke světlému bodu, kde byl jakýsi žebřík, který měl s keší taky spojitost. Nicméně jsem už neměl náladu to řešit a pokračoval jsem dál. Cestou jsem taky potkal týpka se psem. Ten byl jak naše Jessina a hned na mě skákal. Pes na zabití. Ale oblečení zůstalo kupodivu čisté. Neodradilo mě to a pokračoval jsem dále. Bylo nutno obejít jakýsi areál a tak jsem se držel striktně mapy. To mě však dovedlo přímo do lesa, kde sice byla asfaltka, ale naprosto bez osvětlení.

Ale i to mne neodradilo a na mobilu jsem spustil baterku (svítící displej naplno, ale svítí obstojně). Cesta pokračovala dále do lesa k něčemu temně hučícímu. Čím více jsem se přibližoval, tím to bylo zajímavější. Adrenalínek. Nicméně jsem šel dál a zjistil, že je to jen nějaká továrna či něco podobného, kde bych ovšem nechtěl pracovat. Protože jsem původně koukal na mapu se satelitními podklady, mírně jsem sešel z cesty, neboť ta pěkná a rovná šla areálem a mě má silnice zavedla kamsi jinam. Avšak po chvíli jsem konečně dorazil k osvětlené budově a pak i k silnici se světly. Byl jsem rád. Dostal jsem se do moderního sídliště, kde bylo vidět i na Žižkovskou věž, která byla nádherně osvětlená. Díky GPSce jsem se pak propletl mezi domy až do čtvrtě, kde nyní přebývám. Procházka to byla zajímavá a člověk viděl Prahu ze zcela jiného pohledu. Až se mi nechtělo věřit, že jsem zrovna v tomto městě. Bylo to takové exotické s mírným adrenalinem v té temné části. Jsem blázen, vím o tom.

Takže abych to shrnul. Geocaching se sice nevydařil, ale za tu zajímavou "procházku" to jistě stálo. Nejdřív návštěva futuristické stanice Střížkov a pak dobrodružství v temném lese. Snad jednou tu svou první keš najdu. Jinak abych nezapomněl, všem vám přeji krásný zbytek léta a podobné zajímavé příhody.

2009-07-04: Dovolená

Tak mi pomalu končí dovolená a protože jsem po dnešku totálně odvařený, podělím se s vámi o pár svých zážitků. V první řadě jde o jeden, díky kterému jsme poznali letošní povodňové bouřky na vlastní kůži.  Sotva jsme se ubytovali v kempu na Častoboři, spustila se taková průtrž, že jsme se báli, aby jsme neodpluli i s chatkou, kroupy byly taky. Každopádně všude, i pod naším bydlením tekly malé, ale dravé, potůčky. Ještě dnes pozoruji malá korýtka, kam se podívám.

Druhý den jsme pak odvezli ségru kánoí na bus (mimochodem já s bráchou jsme vezli našeho krakena, tedy vlastně naší hodnou fenku Jessinku a stálo to opravdu za to, hlavně při vystupování), a když jsme se vraceli, zastihla nás docela slušná bouřka. Zastavili jsme tedy u krásného borového lesa a i přes to, že jsme docela zmokli, natrhali jsme si docela dost borůvek. Je fakt, že blesky z dáli mě trochu děsily, ale rozhodně to bylo lepší, než jet v bouřce na řece a mít blízké setkání s bleskem...

Poslední zajímavý zážitek je opět z přírody, tentokráte z oblasti fauny. Po tom, co jsem za asistence naší kánoe a táty s bráchou přeplaval Vltavu (voda byla vskutku studená), jsem si zaslouženě lehl na pláž a užíval si vzácného sluníčka. Jessinka seděla nedaleko mě, ovšem během chvíle jsem těžce litoval výběru místa svého odpočinku. Ono, kdyby se na vás popraly dvě fenky, taky byste asi zuřili... Jak nás Jessie totiž usilovně hlídala, zřejmě při útoku na svou konkurentku zapomněla, kde ležím. Naštěstí jsem z toho vyvázl jen s menší krvavou podlitinou. Teď večer už to skoro necítím. Doteď ale nevím, která z těch potvor to byla a čím to udělala, ale hlavně, že jsou obě očkované.

Zítra se chystáme na 40 km dlouhou cestu domů na kánoi, tak mi držte palce.

2009-06-23: Opencard po čase používání a T-mobile G1

Od mého posledního příspěvku se změnilo mnoho věcí, ale o tom někdy příště. Dnes vám povím jen to, že po dlouhé době jsem zavítal do vlaku a ejhle, OpenCard na mé trati do Prahy berou už bez problému. A tou druhou "novinkou" je to, že tento příspěvek píši ze svého vytouženého T-mobile G1. Konečně.

Valid HTML 4.01!


 
Můj blog
 Verze 4.30


Další stránky: 1 2 3 4 5 6

Přihlášení
RSS