Můj blog

Vítám vás na stránce mého osobního blogu. Pokud nevíte, co to blog je, pak vězte, že je to něco jako internetový deník. Pokud naleznete v článcích nějaké chyby (pravopisné i faktické), pošlete mi upozornění na můj email liborse@mechenice.net.
Pozn.: Články do 24. ledna 2006 byly z blogu přeneseny do sekce Články a příspěvky.

2011-05-26: Pořád tu jsem... ;)

Možná se zdá, že jsem se "vypařil" ze světa internetu. Opak je pravdou a upřímně doufám, že v brzké době to bude znát i na těchto stránkách. Prozradím, že krom jiného jsem se začal věnovat vývoji svého vlastního redakčního systému a rozjel jsem projekt www.webspen.cz. Mám toho moc, ale věřím, že brzy si najdu čas i na tyto stránky.

2010-01-04: Šťastný nový rok, plány, geocaching atd.

Po delší době se zas hlásím. Jako to teď dělá každý, i já vám dodatečně přeji mnoho úspěchů v nadcházejícím roce 2010 (a nejen v něm), hlavně přeji zdraví, štěstí a pohodu - to je to, co je nejdůležitější.

Možná, že je teď tento web "mírně" neaktivní, to ale hodlám v tomto roce změnit. Krom této části je editace webu zdlouhavá a složitá, to se změní tím, že sem nasadím svůj (ano, opravdu mnou vytvořený) redakční systém Webspen, který tvořím ve spolupráci se svým kolegou. Zatím nic nebudu slibovat - mám práci i na jiných projektech, stále ještě chodím do školy a řeším i další světské záležitosti. Krom toho uvažuji o změně adresy, ale tato bude také fungovat, to se ještě uvidí.

Co se týče geocachingu, rád bych se pochlubil, že jsem se zapojil už i aktivně - založil jsem svojí vlastní kešku. Na kontě už mám přes sto nalezených keší se kterými mi pomohla i má přítelkyně, čímž jí tímto děkuji.

Snad si zas brzy najdu čas sem napsat, tento měsíc mě toho čeká opravdu hodně, takže držte palce.

2009-10-05: Jako sardinky...

Tak a je to tu zas... Právě stojím na zastávce autobusů č. 107 a 147 a opět se do žádného autobusu nedá dostat. Prostě klasika. A když už máte to "štěstí", cítíte se jako sardinka a pak je vám z toho jen blbě. Tady je vidět to, jak jsou dopravci v Praze neoperativní a jìzdní řády mění jen na Nový rok. Každopádně tato situace trvá již několik let. Svůj podíl na tom má ale ČZU, která nabírá nesmyslně mnoho studentů. Holt peníze jsou na 1. místě. Smutné a ubohé.

2009-08-28: Moje první cache v geocachingu!

Tak se mi to konečně povedlo. Když jsem včera s bráchou jel na jednu akcičku, zbyl nám ještě čas a jeli jsme okolo druhé cache, o které jsem psal v předchozím příspěvku. Trkla mě do očí hned, protože byl den. Super, docela mě to motivovalo k hledání dalších.

2009-08-25: Ubuntu v knihovně a neslavné počátky mého působení v geocachingu :D

Jelikož jsem v Praze a zoufale jsem něco potřeboval vytisknout, hledal jsem, jak si rychle a levně, pokud možno sám, něco vytisknout. Málem jsem si to neuvědomil, ale pak se na mne obrátilo štěstí a já si vzpomněl na knihovnu. Jedna byla necelý kilometr ode mne a tak jsem tam s nadějí na úspěch vyrazil. V knihovně mě usadili k počítači a že si dokument mohu sám vytisknout. Už jsem se připravoval na Windows a jeho krkolomné dialogy, ale ne. Na počítačích měli všude přátelsky upravené Ubuntu a tak jsem byl jako ryba ve vodě. PDF jsem si vytiskl naprosto bez problémů a ani ostatní přísedící neměli s Ubuntu problém. Je fajn vidět svůj oblíbený operační systém v akci.

Ale tím můj dnešní den rozhodně neskončil. V podvečer jsem byl už nějaký unavený prací a tak jsem si řekl, že vyzkouším Geocaching, jak o něm všichni mluví. Avšak to jsem ještě nevěděl, co mě čeká... Na internetu jsem si našel nejbližší "tradiční" keš (úkryt s pokladem, anglicky cache) a vyrazil za ním. Cesta mě dovedla ke stanici metra Střížkov v Praze. Musím říci, že se jedná o jednu z nejhezčích stanic Metra v Praze, mám rád moderní architekturu (i když knihovnu v chobotnici jsem fakt nechtěl). Konečně jsem došel k místu, kde by keš měla být. I Schwanzerberg na plakátě byl a věděl jsem, že by měla být magnetická. Asi půl hodiny jsem se tam snažil tu věc najít, ale marně. Buď tam zrovna nebyla a nebo bylo příliš šero. Tož naštval jsem se a popojel na Ládví, poblíž kterého měla být další keš. Ještě než jsem ale odjel, na obloze byl vidět jasný červený objekt. Na letadlo to bylo příliš velké. Řekl jsem si, že by to mohl být lampion, ve kterém plápolá oheň, ale zarazila mě vyšší konstantní rychlost v přímém směru. Tak nevím, třeba to to ufo přeci jen bylo.

Když jsem dojel na Ládví, našel jsem si novou kešku (mimochodem, zdá se, že Google mapy na Androidu zvládají Geocaching, byť nepřímo, také) a vydal se k ní. Byla vzdálená asi jednu stanici tramvají, tak jsem se za ní vydal pěšky. Konečně jsem došel skoro až k ní, když jsem najednou musel odbočit do temné uličky, tak něco málo po deváté, kdy už prakticky byla tma a osvětlení tam bylo žalostné. Ale jelikož jsem nátura (nebo blázen?), tak jsem se tam vydal. Atmosféře nepřidalo ani to, že keš měla být údajně hned u nějaké budovy zřejmě s transformátory. Chvíli jsem se snažil, ale byla taková tma, že jsem to nakonec taky zabalil a vyrazil zpět domů.

Inu, řekl jsem si, vezmu to druhou stranou. Zapl jsem si mapy a pokračoval dál temnou uličkou až jsem konečně došel ke světlému bodu, kde byl jakýsi žebřík, který měl s keší taky spojitost. Nicméně jsem už neměl náladu to řešit a pokračoval jsem dál. Cestou jsem taky potkal týpka se psem. Ten byl jak naše Jessina a hned na mě skákal. Pes na zabití. Ale oblečení zůstalo kupodivu čisté. Neodradilo mě to a pokračoval jsem dále. Bylo nutno obejít jakýsi areál a tak jsem se držel striktně mapy. To mě však dovedlo přímo do lesa, kde sice byla asfaltka, ale naprosto bez osvětlení.

Ale i to mne neodradilo a na mobilu jsem spustil baterku (svítící displej naplno, ale svítí obstojně). Cesta pokračovala dále do lesa k něčemu temně hučícímu. Čím více jsem se přibližoval, tím to bylo zajímavější. Adrenalínek. Nicméně jsem šel dál a zjistil, že je to jen nějaká továrna či něco podobného, kde bych ovšem nechtěl pracovat. Protože jsem původně koukal na mapu se satelitními podklady, mírně jsem sešel z cesty, neboť ta pěkná a rovná šla areálem a mě má silnice zavedla kamsi jinam. Avšak po chvíli jsem konečně dorazil k osvětlené budově a pak i k silnici se světly. Byl jsem rád. Dostal jsem se do moderního sídliště, kde bylo vidět i na Žižkovskou věž, která byla nádherně osvětlená. Díky GPSce jsem se pak propletl mezi domy až do čtvrtě, kde nyní přebývám. Procházka to byla zajímavá a člověk viděl Prahu ze zcela jiného pohledu. Až se mi nechtělo věřit, že jsem zrovna v tomto městě. Bylo to takové exotické s mírným adrenalinem v té temné části. Jsem blázen, vím o tom.

Takže abych to shrnul. Geocaching se sice nevydařil, ale za tu zajímavou "procházku" to jistě stálo. Nejdřív návštěva futuristické stanice Střížkov a pak dobrodružství v temném lese. Snad jednou tu svou první keš najdu. Jinak abych nezapomněl, všem vám přeji krásný zbytek léta a podobné zajímavé příhody.